Lokální měny

 

Navrhujeme zavedení lokálních měn. Tento systém umožnuje rychlý oběh  financí  v regionu kde také zůstávají a podporují rozvoj místního podnikání. Pokud by se například sociální dávky a podpora v nezaměstanosti vyplácely alespoň z části v lokální měně, ta by putovala jen k místním obchodníkům a producentům zapojeným do této sítě , zamezí se tak odlivu kapitálu z regionu útratou například u nadnárodních řetězců atd. 

 

Lokální měna (též doplňková měna) je alternativa k celostátní měně, která:

  • má menší a omezenější (co do území, sféry vlivu, …) platnost a působnost, než národní měna - může být definována jen na určitém území nebo v rámci jedné společnosti

  • je navržena pro řešení konkrétního úkolu (ne tak univerzálního jako národní měna)

  • spojuje nabídku s poptávkou tehdy, tam a tak, jak to národní měna často není schopna dokázat

 

 Přínosy

  • Některé doplňkové měny jsou kryty konkrétní (lokální) komoditou. Na rozdíl od současných národních měn (které ničím kryty nejsou) jsou odolné vůči inflacihyperinflacideflaci a aglaci.

  • Tím, že (podle konkrétní definice) umožňuje obchodovat s nadstandardními aktivy pro ty účastníky, kteří si to mohou dovolit, působí proti takovému přerozdělování majetku, ze kterého většinou těží ti nejbohatší.

  • Některé druhy doplňkových měn dokáží využít (nebo motivovat k využití) kapacity závodů, podniků a zařízení v dobách, kdy jsou nenaplněné.

  • Doplňkové měny většinou znamenají příliv nových zákazníků pro obchodníky, kteří se do doplňkového měnového systému zapojí.

  • Jsou schopny řešit některé problematiky společnosti (např. péče o staré) bez plošné daňové zátěže.

  • Podle empirických průzkumů lokální měny utužují a podporují komunitu.

 

Chiemgauer – od stavby tělocvičny k prosperující měně

 

Zřejmě největší evropské regionální platidlo je chiemgauer (převodní kurz je 1:1 s eurem). Projekt byl spuštěn jako šance na výstavbu školní tělocvičny, která byla pro kvalitní výuku nezbytná, ale na niž se nedařilo sehnat dostatečné prostředky. Celý projekt odstartoval již v roce 2002 a jeho tvůrcem byl Christian Gelleri, učitel z waldorfské školy v jihobavorském městečku Prien. Stejně jako pro většinu lokálních měn je typické, že není výhodné měnu hromadit, neboť ztrácí každé tři měsíce dvě procenta své původní hodnoty. Po uplynutí této doby je nutné zakoupit kolek, který obnoví původní hodnotu poukázky.

Spotřebitelé jen za minulý rok nakoupili za chiemgauery zboží a služby za 5,2 milionu eur (v roce 2009 to byly 4 milióny, v 2008 jen 2,9 miliónů eur). Přitom je nyní do projektu zapojeno dva a půl tisíce spotřebitelů (v předchozím roce 1900 a další rok nazpět asi 1700) a 620 firem. Zajímavé je, že silně roste především obrat na osobu. Počet obchodníků se již zvyšuje jen velmi málo, což značí jistou saturaci trhu v oblasti – používají ji všichni.

 


 

 

V místní měně nyní uskutečňujeme 20 až 25 procent veškerého obratu. A jsem si jistý, že bez ní bychom mnohé zákazníky neudrželi, říká v článku na serveru ceskapozice.cz Alexander Jäger, obchodník s výrobky z ovčí vlny z městečka Traunstein.

Z každé zaplacené částky jdou tři procenta na zvolený obecně prospěšný projekt. Již dlouho nejde jen o tělocvičnu, ale o řadu dalších menších i větších projektů, které jsou pro společnost prospěšné.

 

O tom, kam půjdou ona tři procenta, si rozhoduje každý kupující sám.

 

Měně se v současnosti daří natolik, že je distribuována bankami, od roku 2007 je možné s ní platit elektronicky nebo jsou v ní poskytovány mikroúvěry.

Jak je vidět lokální měny mohou relativně úspěšně koexistovat s klasickými platidly. Uvážíme-li, že částka okolo tří procent je podobná, jakou platí obchodníci provozovatelům platebních karet, je zřejmé, že se tato položka nemusí na celkové ceně nijak projevit. Naopak prodejci i kupující mohou mít oprávněný pocit, že poplatkem přispívají na dobrou věc.

 

 

 

Slovenská obec Široké má vlastní měnu i pojišťovnu

Celé Slovensko platí eurem, ale u nás můžete platit i sokolem,“ říká Eva Tkáčová, prodavačka v místní samoobsluze v centru východoslovenské obce Široké. V pokladně má nejen eura, ale také několik mincí s vyobrazením místního kostela svatého Mikuláše.

Starosto, můžeme si přijít na obecní úřad pro další mince?“ zastavují starostu Stanislava Bartoše (47) chlapi na ulici. „Když někam přijedeme a řekneme, že jsme ze Širokého, chtějí, abychom jim ukázali naše mince,“ vysvětlují. Starosta se tváří spokojeně, protože i toto je důkaz, že zavedení vlastní měny má úspěch.

Autor myšlenky nové měny, starosta obce Široké Stanislav Bartoš

Autor myšlenky nové měny, starosta obce Široké Stanislav Bartoš

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Mám doma několik sokolů, ale do obchodu je určitě nedám. Mám je na památku a ukazuji je návštěvám,“ pochlubila se Marcela Krescanková.

Za vším hledej ženu

Ke dni matek jsme dávali ženám dary nebo poukázky. V roce 2010 mě napadlo, že u příležitosti 690. výročí první písemné zmínky o obci Široké dáme ženám vyrazit vlastní mince,“ vysvětluje starosta, který je sám numizmatik.

Obec si nechala vyrazit celkem 3100 mincí ve státní mincovně v Kremnici, kde se razily i slovenské euromince. „Na minci o průměru 27 milimetrů je vyobrazený náš kostel svatého Mikuláše v pozadí se siluetou pohoří Branisko a číslice jedna. Na rubové straně je obecný erb s typickým sokolem, po němž získala naše měna i své označeni – sokol,“ dodává hrdě autor myšlenky. Kurz sokola a eura je jedna k jedné. „Kurz jsme si určili my. Jak vidíte, je to tvrdá měna,“ dodává s úsměvem starosta.

V pokladně jsou kromě eur také sokoly.

V pokladně jsou kromě eur také sokoly.

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Obyvatelé dostávají sokoly při různých slavnostních příležitostech, při tradiční střelecké soutěži a dávají se také do tomboly. „Našim sokolem se dá platit v místním obchodě. Obchodník následně přinese sokoly k nám na úřad, kde mu je zaměníme za eura, v nichž musí obchodník odvést tržbu,“ dodává Bartoš, který výhledově zvažuje ražbu dvou a pěti sokolových mincí.

Obecní poklad

Kromě myšlenky vlastní měny se obec Široké může pochlubit také obecním pokladem. „Obec odvádí do účelového fondu část přebytku hospodaření a do obecního pokladu přispívají také dobrovolní dárci. Je to rezerva obce, kterou může dostat náš obyvatel v případě živelné pohromy, rodinné tragédie a podobně,“ vysvětluje starosta. O přidělení prostředků rozhoduje pětičlenná správní rada.

Obecní poklad je nevyčerpatelný, protože systém je postavený tak, že v daném roce je možné z něho vyčerpat maximálně 50 procent prostředků nahromaděných k prvnímu lednu. „Takže nemáme jen vlastní měnu, ale i vlastní pojišťovnu,“ dodal Bartoš.

Obec Široké má 2400 obyvatel. Největšími zaměstnavateli jsou výrobce nealkoholických nápojů a družstvo.

Ivan Vilček, Široké, Právo